Aktuality

Daň z finančních transakcí

Michal Valentík, hlavní investiční stratég ČP INVEST, pro ČT 24. Následující rozhovor je zaměřen na daň z finančních transakcí.

Na trhu se v posledních letech stále častěji objevují myšlenky na zavedení, dalo by se říci, finanční daně, daně z finančních transakcí. To plošně zavedeno zatím nebylo, přesto některé státy už s tímto koketovaly a uvedly toto do praxe. Jak se vůbec díváte na takové opatření, které by ovlivnilo finanční trhy?

Michal Valentík (MV): Na toto opatření se musíme dívat především z ekonomického hlediska, které nemá víceméně žádný smysl, převažují převážně negativita. Můžeme se podívat do Švédska, kde už tato daň byla zavedena v osmdesátých letech, vyplývá nám z toho pět důležitých závěrů. První a nejdůležitější je to, že jakmile zavedete takovouto daň, ta na trhu se okamžitě sníží likvidita. Potom nevyberete tolik na daních, kolik jste na začátku předpokládal. Např. ve Švédsku se likvidita snížila o tolik, že daň, nebo výběr z daně byl 30krát nižší, než se očekávalo. Se snížením likvidity se snižují objemy, krátkodobí hráči nepřicházejí na tento trh, naopak ho opouštějí, má to vliv na sekundární daně jako je příjem z kapitálového majetku. Když spekulanti nebo krátkodobí investoři neobchodují, nemohou vytvořit zisk, není z čeho tudíž platit daně.

Dalo by se říci, že i investoři třeba opouští tu danou ekonomiku a hledají spíše útočiště v zahraničí?

MV: Přesně tak. Stalo se to i ve Švédsku. Okamžitě ten zobchodovaný objem klesl, investoři se přesunuli do Londýna. Další nevýhodou toho zavedení této daně je to, že nejvíce bit je obyčejný člověk, ten, pro kterého by tato daň měla být přínosem, protože jsou určité firmy ze zákona, které na daném trhu musí zůstat, např. penzijní fondy. Když ten trh je mělký a vy, když chcete nakoupit nebo prodat, tak to děláte za nevhodných podmínek a buď nakoupíte velmi draho, nebo prodáte za velmi nízkou cenu. Většinou klienti penzijních fondů jsou tito drobní investoři, obyčejní lidé a ti jsou potom biti na základě toho, že mají nižší výnos.

To znamená, dalo by se říci samá negativa. Dokázali bychom najít nějaké pozitivní faktory, které by toto zavedení mohlo přinést?

MV: Myslím, že pozitivní faktor je pouze politický populismus v tom, že politici toto hlásají a říkají - podívejte se, ti kapitalisté, ty banky, které zaviňují krize, které jsou chamtivé a chtějí pouze vydělávat, tak my je zdaníme. Ale už neříkají to, co není vidět, to je právě to, že z toho trhu odejde ta likvidita, ti krátkodobí hráči a výsledek je pak negativní.

Každopádně politická vůle je spíše zaměřena právě k zavedení takovéto daně. Dokážeme vůbec kvantifikovat jaké přínosy nebo ztráty by mohlo v celé Evropské unii takové opatření přinést?

MV: Tak existuje jedna studie od společnosti Est the Jang, která říká, že zavedením této daně by bylo vydáno přibližně 37 miliard euro, ale na druhé straně, to už politik neřekne, co vidět není, jsou vzniklé náklady. V jejich studii se hovoří, že průměrně by přibližně 60 miliard euro vznikla ztráta. Takže když porovnáte 37 zisk, 60 ztráta, tak výsledek je jasně záporný.


Uvědomují si vůbec evropští politici tuto matematiku a nepopírá trochu takové omezení vůbec myšlenku evropského společenství, evropského hospodářského prostoru?

MV: Já si myslím, že někteří si to uvědomují, ale ne všichni. Podívejme se na Řecko. Někteří politici říkají, že dva roky zachraňovat Řecko nemá smysl, poskytovat další finanční prostředky nic nevyřeší a stejně tyto země hlasují proto, aby Řecko finanční pomoc dostalo.