Aktuality

O tom, jestli cena zlata může klesnout pod hranici 1 000 dolarů za unci, co přinese možný pokles těžby zlata a jak mohou ovlivnit trh se zlatem penzijní fondy, se dozvíte v první části rozhovoru s Patrikem Hudecem, portfolio manažerem Zlatého fondu společnosti ČP Invest.

Cena zlata se pohybuje kolem dlouhodobých minim a někteří analytici očekávají její další propady. I když jsme dnes poměrně daleko, pro mnohé je cena 1000 dolarů za unci určitou magickou hranicí, pod níž ba zlato nemělo klesnout.  Myslíte si, že k tomu nakonec může dojít?

Patrik Hudec (PH): Nemyslím si, že by současný fundament ospravedlňoval pohyb pod hranici 1000 dolarů. Je ale potřeba mít neustále na paměti, že trh se zlatem je velice specifický. Více než kterýkoli jiný. Svou roli hraje také technika a trendové / momentové obchodování, přestože je mnozí neuznávají. Např. prolomení cca 1430 dolarů bylo velice důležité. Nejen, že spustilo velké množství stop-loss příkazů, ale navíc potvrdilo trend a vyslalo tzv. techfondům signál k sázce na další pokles.

Co může přinést obrat trendu? Může být tou hranicí cena, při níž už je pro těžařské společnosti těžba kovu nerentabilní?

PH: Stávající cena je i pro mnohé velké těžaře zlata pod úrovní celkových nákladů a celý sektor čeká konsolidace a razantní osekávání nákladů a investic. Tento krok povede k poklesu těžby a nelze počítat s tím, že by pak pouhý návrat ceny automaticky vedl zase ke znovuotevření dolů, a to s ohledem na jednorázové náklady spojené utlumením a následným restartováním těžby. Navíc se těžaři budou chtít vyhnout opakování současné negativní zkušenosti a zůstanou ve svých provozních plánech spíše konzervativní. Přesto se může tato důležitá skutečnost, o kterou by se u jiných komodit dalo opřít při hledání nějakého střednědobého minima, v případě zlata ukázat pro cenotvorbu irelevantní. Těžba zlata představuje cca pouze 60 % z celkové nabídky, zbytek je „recyklován“. Na straně poptávky zaujímá průmysl (včetně zdravotnictví) minimální podíl – nedosahuje ani 10 %. S polovičním zastoupením dominuje šperkařství a zbylých cca 40 % představuje investiční zlato a nákupy centrálních bank. V různých na burze obchodovaných, investičních produktech krytých reálným fyzickým zlatem drží investoři i po nedávném poklesu stále odhadem 2000 tun. Vytěžené zlato se ve světě neustále kumuluje a státy do svých rezerv nashromáždily více než 30 tisíc tun. Vytěžit takové množství by při dnešních technologiích trvalo více než desetiletí. Výpadek ze strany těžařů tedy mohou investoři a případně i centrální banky kompenzovat po velice dlouhou dobu a dál tlačit cenu hluboko pod produkční náklady těžařů. Ona magická hranice 1000 dolarů pak není nic než jen další číslo. Nejčastěji se v této souvislosti skloňují země periferie eurozóny – minimálně v souvislosti s emisí vládních dluhopisů krytých zlatými rezervami. Prokázané zásoby jižního křídla patří z historických důvodů mezi největší a dohromady čítají přes 3000 tun.

Dnes je určitě těžké přemlouvat investory o tom, že zlato je dobrá investice. Je dnes vhodná doba k nákupu zlata?

PH: Až na vzácné výjimky všechny finanční domy zlato odepsaly. Cílovky se snižují a mnozí píší o splasknutí bubliny a definitivním konci superbýčího cyklu na zlatě. Taková shoda bývá často spojována s obratem; funguje dobře na obě strany a souvisí se sentimentem investorů. Příležitost pro kontrariány. Ostatně zlato dosáhlo svého maxima v době, kdy analytici nepochybovali o zdolání hranice 2000 dolarů. Podle zprávy commitments of traders producenti, tedy největší přirození prodejci, často označovaní také za „smart money“, výrazně zredukovali své krátké pozice – na nejnižší úroveň od roku 2005. Na druhé straně stojí extrémní množství krátkých pozic vesměs hedgeových fondů a technických spekulantů, kteří jsou zpravidla orientovaní spíše na krátkodobé sázky a v případě nepříznivého vývoje neváhají své pozice zase velice rychle uzavřít (nebo dokonce otočit). Změna sklonu futures křivky na derivátovém trhu z  růstové na klesající naznačuje problémy s fyzickými dodávkami. Distorzi potvrzují také forwardové GOFO sazby, za které si investoři půjčují peníze proti zlatu. Pouze velice zřídka jsou tyto sazby záporné. Přesto se od letošního července na zlaté burze v Londýně za půjčení peněz proti zlatu platí.

Vazba mezi cenou zlata a změnami v inflaci, resp. reálnými sazbami, je velice silná. Zajímavý vztah najdeme také s kombinovanou rozvahou, nabídkou peněz centrálních bank vyspělého světa. Nejhorší výkonnost zlato předvádí v dezinflačním prostředí, přesněji v prostředí kladné, ale klesající inflace. Tedy v takovém, v jakém se nyní nachází rozvinuté ekonomiky.

Stejně jako zlato jsou na tom akcie těžařských firem. Vzhledem k tomu, že trhy jsou celkově na maximech, asi to není dobrá východisková pozice pro vstup do investice.

PH: Těžaři zlata prochází extrémně nepříznivým vývojem. Za posledního tři čtvrtě roku odepsal index NYSE Arca Gold BUGS více než polovinu a od svého maxima ztratil už dvě třetiny hodnoty. V konečném důsledku však tento ozdravný proces považuji v dlouhém horizontu za prospěšný i pro akcionáře, pakliže se cena zlata vrátí na úrovně, které umožní těžebnímu sektoru rozumně fungovat. Těžaři zlata si zvykli na nepřetržitý růst ceny zlata a ve svých projekcích často předpokládali pokračování tohoto trendu. Pustili se do mnoha extrémně nákladných projektů, udělali řadu špatných manažerských rozhodnutí a vynaložili pouze málo úsilí na kontrolu struktury rychle rostoucích nákladů. Dokud rostla i cena zlata, akcionáři tento fakt až na výjimky více méně útrpně tolerovali. Obrat na zlatě však znamenal mj. obrovské odpisy a řadu z nich dostal do existenčních problémů – jakkoli se to možná zdá na první pohled podivné s ohledem na fakt, že se cena zlata pohybuje na úrovních z roku 2010, což je stále pětinásobek ceny z počátku tisíciletí. Navzdory novým, ambiciózním projektům však úroveň těžby nevzrostla; dokonce je vlastně v mírně sestupném trendu. Od té doby totiž výtěžnost zpracované horniny dál poklesla o více než polovinu. Potíže odvětví velice dobře ilustrují problémy jihoafrických těžařů zlata, jejichž doly patří mezi nejhlubší, a tedy i nejnákladnější na provoz. Mezi lety 2007 až 2012 vzrostla cena elektřiny o více než 200 % a mzdy horníků se navyšovaly tempem 10 % ročně. Přitom právě produkce v JAR je paralyzována stávkami horníků už od loňských podzimních nepokojů a odbory požadují další více než 50% růst mezd (což z jejich strany představuje ústupek – původní požadavek zněl na dvojnásobek). Tlak ze strany akcionářů je proto logicky obrovský a výjimkou nejsou dokonce ani společné žaloby na management.

Myslíte, že mají těžaři to nejhorší za sebou, nebo se svezou v případné korekci s ostatními sektory?

PH: Sentiment akciového trhu hraje u těžařů v porovnání s vývojem ceny zlata mnohem menší roli. Pokud budeme tuto skutečnost demonstrovat na korelacích, pak zatímco se zlatem se stabilně drží okolo 0,8, se širokým indexem S&P 500 kolísá mezi 0,3 až 0,4. S propadem ceny zlata navíc citlivost těžařů na jeho další pokles roste s tím, jak se mnozí propadají do finanční ztráty. Hlavním determinantem budoucího vývoje tedy bude zlato, nikoli globální akciový trh. Tuto skutečnost můžeme doložit na historické zkušenosti – stačí se podívat, jak se těžaři chovali během poslední globální krize. Společně s poklesem ceny zlata propadli těžaři o cca dvě třetiny od svého maxima. Když se však vývoj na zlatě na přelomu října a listopadu 2008 otočil, vydaly se akcie těžařů vzhůru proti zbytku trhu. Zatímco S&P 500 padal až do března 2009 a propadl o dalších 20 %, index zlatých těžařů přidal 100 %.

Mohou pomoci zlatu k obratu penzijní fondy? Mají ve správě biliony dolarů, ale ve zlatě minimum. Mohou využít dnešní situaci?

PH: Zlato má v penzijních fondech minimální zastoupení. Přestože přesná čísla nejsou bohužel známá, různé zdroje se shodují, že se v globálním měřítku jedná řádově nejvýše o desetiny procenta spravovaných aktiv. Penzijní fondy se tedy v budoucnu opravdu mohou přidat k významným faktorům, které ovlivní vývoj ceny zlata. Ještě lépe řečeno, s ohledem na aktuálně nízkou váhu ve fondech rozhodně nemohou ceně ublížit. Naopak k velkému nárůstu ceny by stačil jen malý posun v alokaci směrem nahoru. V této souvislosti bych zmínil Japonsko, jehož penzijní systém kontroluje přes 3 biliony dolarů. Teprve loni první japonský penzijní fond oficiálně oznámil nákup zlata (v objemu 1,5 %) a další ho velice pozvolna následují.

Celý článek si můžete přečíst ZDE.